Je nepopiratelným faktem – zdůrazněným v roce 2004 v „Obsahu“ také Remem Koolhaasem – že „tvar je snadný“. Je to rozpoznatelné; pracuje s naším podvědomím; a v případě platónských těles jako kostky je tvar také filozofický pojem s četnými konotacemi – počínaje symetrií a pravidelností; táhnoucí se tak daleko, kam nás naše odrazy zanesou.
Zejména kostky se také „snadno“ staví, ale věříme, že jejich význam v myslích architektů zůstává v abstraktní rovině.
Zdá se, že existuje určitý inherentní vztah mezi geometrií kostek a představami o dokonalosti a jasnosti struktury.
K nejvyšší poctě mezi stavbami se tedy blíží být krychlový, nápadně odvozený z krychlí nebo alespoň nesoucí název krychle.
